Italský mistr taktovky řídí Lucernský festivalový orchestr při provedení páté symfonie B dur rakouského romantického skladatele Antona Brucknera... V době, kdy třetí i čtvrtá Brucknerova symfonie čekaly na své provedení a kdy i církevní skladatelova díla počala být napadána vídeňským konzervativním hudebnickým světem, přistoupil Bruckner ke kompozici další symfonie. Bylo to v roce 1875 a teprve po dvou letech bylo dílo dokončeno. Nevznikala v pravidelném pořádku částí jako všechny dosavadní práce. Nejprve bylo vytvořeno Adagio, po něm Scherzo a Finale a nakonec teprve dvacetiminutová vstupní část. Snad právě okolnost, že nebylo na obzoru nikde možnost slyšet vlastní symfonické dílo, způsobila, že Bruckner se ve své práci plně oddal svým představám a že se neohlížel vůbec na interpretační obtíže, které se v jeho symfonii kupily. Svrchovanost hudební fantazijnosti, která odhaluje nové kontrapunktické světy, byla taková, že tvůrce sám svou symfonii nazýval „fantastickou“...